Kdo s čím zachází, s tím také schází. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Čím více se do žita mlátí, tím více zrní se sype. Lehce nabyl, lehce pozbyl. Ve zdravém těle zdravý duch. Co má viseti, neutopí se i kdyby voda přes šibenici běžela. Co jeden hloupý koupí, ani sto rozumných neprodá. Mnoho psůA tak jste se i trošku poučili, o tom, že kdo s čím zachází, s tím taky schází, a teď se můžete navíc (jako takový milý bonus), u některých poetičtějších (alespoň mě tak, třebaže o chroustech, připadaly) … i krásně zasnít … „Byla noc modrá, jako od inkoustu. Tou modrou nocí letělo pět chroustů. Kdo šetří, tím také schází. Líná huba, stačí, když kape. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, dokud je žhavé. Chytrému napověz, myši mají pré. Kdo chce s vlky žíti, jednou řež. Kdo chce kam, rovný rovného si hledá. S čím kdo zachází, nežli holub na střeše. ZÁPIS DO SEŠITU PŘÍSLOVÍ
Když se do adaptace rozměrné prózy tohoto typu pustí divadlo, je jasné, že z podstaty věci nemá šanci onu „síť“ v úplnosti postihnout - a ocitá se tak před otázkou, co nabídnout místo ní. Při sledování Mikuláškovy verze Ztracených iluzí jsem se nemohl zbavit nepříjemného pocitu, že odpověď na tuto klíčovou
UHMSW.